14. Zkouškové...

14. Zkouškové in Aachen

Není zkouškové jako zkouškové a není zkouška jako zkouška. RWTH v Aachen pro mě měla opět několik překvapení. Už jen to, že letní semestr nám skončil až 15. července, tedy v čase, kdy v ČR mám normálně už prázdniny. Zkouškové tady probíhá ve druhé polovině července a v srpnu, pro některé i v září. Jiný kraj jiný mrav. Celkem jsem měla sedm předmětů. Z toho dva za docházku a domácí úkoly, dva za Hausarbeit a na tři písemné zkoušky jsem se musela naučit. Nejvíce zážitků mám právě z těch písemných zkoušek.

První jsem psala z předmětu „Forschungsmethoden“. Dostali jsme test, ale nebyl to jen tak ledajaký test, byl na 15 stran A4 !!! a měli jsme na něj 90 minut. Pro mě osobně jako pro Nicht-Muttersprachler to bylo docela drsné. Strašně moc úkolů na málo času. Nejvtipnější byla první část. Jednalo se vždy o nějaký výrok a měli jsme určit, jestli je richtig nebo falsch. To vypadá celkem primitivně, ale opak je pravdou, primitivní to vůbec nebylo. Proč něco formulovat jednoduše, když to jde složitě, že. Tak jsem si přečetla první větu a nic, přečetla jsem si ju podruhé a pořád nic, na potřetí taky nee, tak jsem si tipla. A tak to pokračovalo dále, kdybych si všechno měla číst tak dlouho, dokud to nepochopím, tak bych ten test psala ještě dneska. Takže první polovina testu byla tipovačka. Další část pro mě byla srozumitelnější. Byly tam už normální offene Fragen, takže otázka a piš vlastníma slovama odpověď, což mi vyhovovalo více a dokonce jsem i něco věděla. Času mi pochybělo, takže některé otázky jsem nestihla a zkontrolování všeho co jsem tam napsala, vůbec nepřipadalo v úvahu. Ke svému jménu jsem napsala velkým písmem Erasmus a děj se vůle Boží…

S náladou na bodu mrazu jsem se šla učit na další dvě zkoušky, které měly být o týden později, ale obě v ten samý den hned po sobě. Nicméně fonetika byla docela v pohodě, protože jsme s kamarádkou věděly, že ať tam napíšeme cokoliv, tak nám to dá. Herr Meißner byl na nás hodný. Po poslední vyučovací hodině jsme se ho šly zeptat, jestli ta písemka bude těžká. Tak se nás zeptal, jestli jsme aspoň trošku pochytily, o co v té fonetice jde. Tak jsme mu řekly, že ein bisschen ja. A on vzal test a začal nám předčítat otázky, které tam budou. Pak nám řekl ještě, že když jsme Erasmáci, tak nám to ještě zjednoduší a budou nám stačit tři otázky z šesti. Kdyby tak chudák tušil, že jsme ho ein bisschen oblafly a moc dobře věděly o čem ta fonetika je… Aspoň jsme věděly, co přesně se máme naučit. Test pak byl v pohodě bez podobných zákeřností jako u té první zkoušky.

No, ale v ten samý den o dvě hodiny později jsme psaly hned další zkoušku, tentokrát z „Einführung in die Kommunikationswissenschaft“, která byla úplně na stejném principu, jako ta z Forschungsmethoden. Rozdíl byl v tom, že byla o dvě stránky a polovinu času kratší, takže 13 stran na 45 minut. Takže první část opět tipovačka a pak jsem se tam dokonce i nudila, protože jsem prostě neznala odpovědi na otázky, u některých jsem si vymyslela něco k tématu a u zbytku jsem prostě nechala prázdný papír.

Pak jsem se už nemusela učit na zkoušky, tak jsem napsala a odevzdala ty Hausarbeiten, čekala na výsledky a první dva týdny v srpnu přijímala návštěvy z ČR :-)

Co mě tady fascinuje je známkování. V Opavě máme A B C D E a na F se propadá, ale v Aachen mají zajímavou stupnici: 1 / 1,3 / 1,7 / 2 / 2,3 / 2,7 / 3 / 3,3 / 3,7 / 4 a až na 5 se propadá.

No a jak jsem teda dopadla? Absolutně netuším, jak jsem si to zasloužila, ale splnila jsem všechno. Duch Svatý se prostě činil a všichni svatí taky, protože jinak to není možný. Takže díky moc!!! Známkami se raději chlubit nebudu, protože není čím. V Opavě jsem si zvykla spíše na horní polovinu stupnice, ale mám splněno, to je nejdůležitější.

Za každý předmět jsem potom musela získat potvrzení, že jsem ho opravdu splnila. To byla taky komedie, protože na některé výsledky se tady prý klidně čeká i dva měsíce, naštěstí si trochu pospíšili. Nejdéle jsem čekala šest týdnů a to jsem se ještě musela připomenout, jinak bych čekala asi ještě dále. A potom to nahánění vyučujících přes e-maily a sekretariáty, aby mi vystavili ten Schein taky stojí za to. Ale to všechno k tomu patří, nestěžuju si, aspoň se tady nestíhám nudit. Příští týden jdu se všema Scheinama za koordinátorem Erasmu, aby mi na základě toho vystavil další papír – ať žije papírování!