aneb O všem možném :-)

To jen přistaneme a hned zas poletíme dále, že?

30. 1. 2013 21:46
Rubrika: Z práce...

Tak se mi opět podařilo nasbírat pár perliček:

Volala nějaká slečna a už na začátku se tak jako pořád chichotala, takže jsem jí skoro ani moc nerozuměla, co potřebuje, a pak z ní vylezlo, že má takový hodně neobvyklý dotaz. Tak jsem si řekla: no super, co to asi bude… A pokračovala, že včera letěla letadlem číslo LHxyz z A do B v tolik a tolik hodin, že seděla na tom a tom sedadle, a o dvě řady dále seděl nějaký strašně moc hezký kluk a že by ráda věděla, jak se jmenoval a jestli bych jí nemohla dát na něho telefonní číslo. Tak takovou otázku jsem nečekala ani ve snu. Bohužel jsem ji musela zklamat, že z důvodu ochrany osobních údajů jí tyhle informace nemůžu poskytnout. Tak jsem ji zklamala, ale řekla, že si to myslela, ale že to prostě jen musela zkusit…

Pak zas volala jiná paní, že v pátek ráno jí má přiletět přítel už nevím z kama a nemá klíče od domu. A ona bude v práci, tak on by musel čekat až do večera než se vrátí z práce. Tak ju napadlo, že by klíče mohla nechat u nás na přepážce na letišti, než půjde do práce a přítel až přiletí, tak by si je vyzvedl a dostal se tak v pohodě domů. Měla to vymyšlené dobře, ale musela jsem ji zklamat, že to asi nepůjde, že my na letišti vůbec nesedíme, ale že se může zkusit poptat přímo na přepážce na letišti, jestli by to šlo nebo ne, ale že jí to nemůžu garantovat. Tak byla zprvu překvapená, kam se to dovolala a pak teda řekla, že to zkusí ještě přímo na letišti.

Ono spousta lidí si myslí, že když vytočí naše číslo, tak se automaticky spojí s nejbližším letištěm v jejich okolí. Navíc mají představu, že my tam sedíme na přepážce, odbavujeme cestující a ve VOLNÉ chvíli bereme hovory. A tak, když se občas zeptají, kde teda zrovna telefonicky přistáli, jsou velmi překvapeni, když řeknu: v České republice.

Jiný pán si zas chtěl koupit letenku z Düsseldorfu do Varšavy. Pro let tam jsem mu mohla nabídnout přímý let, ale pro zpáteční bylo k dispozici pouze spojení s přestupem ve Frankfurtu. Tak jsem mu to řekla, vypočítala jsem cenu a pak se pán ptal: „To v tom Frankfurtu pak jen přistaneme a hned poletíme dále, že?“ A já na to: „Tam přistanete, vystoupíte z letadla, nastoupíte do jiného a poletíte dále.“ Pán z toho byl nějaký překvapený a pak řekl: „Aha, tak to já to budu muset ještě probrat s kolegou, jestli to tak může být.“ Pán si to představoval jako jízdu autobusem: přistaneme ve Frankfurtu, dva lidi vystoupí, tři přistoupí a letíme dále. Jenže takhle to bohužel nefunguje.

Další příhoda taky stála za to. Byla jsem na ranní směně od šesti, kterou mám nejraději, protože ráno moc neotravujou... no a asi kolem půl sedmé mi přišel hovor, tak jsem se jako obvykle představila, pozdravila a pak mi začal hned nějaký pán krásnou plynulou francouzštinou cosi sáhodlouze vysvětlovat. Vzhledem k tomu, že francouzsky umím pouze merci a au revoir jsem ani nepočítala s tím, že něco pochopím. Byla jsem nastavená na němčinu, případně angličtinu, ale francouzštinu jsem teda fakt nečekala. Tak jsem ze sebe vykoktala: I don’t speak french. Nic. Tak znovu: Ich spreche nicht französisch. Nic. Tak jsem chvíli poslouchala, pak se on musel nadechnout, tak jsem mu skočila do monologu a říkám Ich spreche nur deutsch, englisch und tschechisch. Nic. Pán pokračoval vesele dále. Pak jsem podle intonace pochopila, že se na něco ptá, samozřejmě jsem nevěděla na co, pak řekl merci a zavěsil.

Jak jsem už dříve psala, že lidi chtějí přepravovat různé věci, tak mám další věci do sbírky, tentokrát LCD televizi, nějaký úplně nejvíc speciální kávovar z Anglie a jedna paní si zas chtěla vzít na dovolenou do Ameriky domácí pekárnu.

Pak jsem zas jednou dostala error, to je, že když my uděláme nějakou chybu, tak se nám to vrátí a pak musíme jít zavolat zákazníkovi zpátky, že takhle by to teda nešlo a musíme se dohodnout na jiném řešení. Tak se mi stalo, že jsem jednoho pána špatně přebukovala, protože jsem si myslela, že by to tak ještě mohlo jít, ale pak se mi to vrátilo, že teda už nee.. Tak super, přestěhovala jsem se k druhému telefonu, ze kterého voláme ven, vytočila číslo a čekala jsem, co bude. Tohle je nejstresovější okamžik, když ten telefon zvoní a čekáte, jestli to někdo zvedne nebo nee a jak tu zprávu pak příjme. Nejraději mám, když se cestujícímu pokouším dovolat a on mi to třikrát nevezme, tak pak můžeme mailem poslat zprávu s prosbou o zpětné zavolání.. No, ale zpátky k pánovi. Telefon zvedl. Tak jsem mu popsala, co se stalo a proč to nemůže zůstat, tak jak jsme se dohodli, navrhla jsem mu alternativní řešení a čekala, že mě zadupe do země. Pán nebyl nějak moc nadšený, ale ani se nijak moc nevztekal, takže jsme to celkem rychle vyřídili k oboustranné spokojenosti. Na konci se pak vždycky ještě ze slušnosti ptáme, jestli se chtějí ještě na něco zeptat nebo tak něco. To by nebylo nic divného. Pán měl jeden dotaz, pak druhý, třetí a čtvrtý. Tak jsem zodpověděla všechny. Pátý dotaz už docela pracně vymýšlel a šestý už vyloženě tahal z paty a bylo vidět, že už fakt neví, na co by se ještě zeptal. A pak říkal: "To, na co jsem se ptal mě ani zas tak moc nezajímá, ale s vámi se tak dobře vykládá, že jsem si ty otázky prostě musel vymyslet."

Ještě mám ráda, když se mi dovolá nějaká dámička (vždy si je představím něco jako á la Paris Hilton) a chce letět se svým malým psíčkem, prostě s takovou tou malou rukavicí, která když běží po chodníku, tak máte strach, že ji zašlápnete.. Tihle malí psi se dají přepravovat v kabině, když splňují určité požadavky, musí se předem nahlásit a samozřejmě musí být volná místa. Ta jsou omezená. Už se mi párkrát stalo, že milá panička zavolala pozdě a místa v kabině už byla prostě vybukovaná, tak jsem nabídla volné místo v úložném prostoru. Předem upozorňuji, že to není společně s kuframa, což je vždy první reakce zděšené paní majitelky.  A pak začne sáhodlouhé vyptávání se na dva miliony věcí:

...to jako bude společně s kuframa? Co když se mu něco stane?! – ne, pro zvířata je zde vyhrazen speciální prostor.

...a v které části letadla to bude? – zcela vpředu pod pilotama.

...bude tam můj pejsek sám? – pravděpodobně nee, jsou tady nahlášená i jiná zvířata.

...a když je to tak vpředu, není tam moc velký hluk? – určitě to nebude zdraví nebezpečné

...a jaká tam je teplota? Kolik tam je přesně stupňů? – je to klimatizovaná část

...mu tam bude během letu smutno, můžu tam občas zajít a pohladit ho? – NE! je to oddělený prostor, nedostanete se tam.

...ale my přestupujeme, tak při přestupu se snad můžeme vidět, ne? – Pravděpodobně ne, váš miláček bude automaticky přepraven do druhého letadla

+ sto padesát dalších dotazů a pak u toho ještě fňukají, že budou po dobu letu bez zvířátka.

Jednou mi volala paní, že má kočku, která váží 12kg. Schválně jsem se ptala, jestli slyším dobře, jestli opravdu váží 12kg a prý že jo. Na transport v kabině byla moc těžká, tak jsem jí nabídla tento speciální prostor pro zvířata a pak následovalo celých deset minut nejrůznějších dotazů od teploty prostoru, přes hluk, jídlo až po to, jestli z toho nebude mít psychický šok...

Ještě se mi líbí, když letí se zvířetem v kabině a jsou velmi překvapeni z toho, že jejich zvířátko nebude mít vlastní sedačku, ale bude muset být po celou dobu letu zavřené v boxu na zemi.

Prostě moje zvířátko je víc než moje miminko. Když nechají letět dítě samotné, tak tolik dotazů nemívají a to bych měla stokrát větší strach...

Zobrazeno 933×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková